facebook-logo-4„FACE“ ROZHOVOR 2016

ilh_99011Když jsem před časem vyhlásil soutěž o vstupenky na společný vánoční koncert s Monikou Sommerovou a jako úkol zadal vymyslet otázky do rozhovoru, který máte nyní možnost si přečíst, netušil jsem, kolik zvědavosti se ve vás najde a jak velký „autoportrét“ zde budu muset vytvořit. Až dny vánočního klidu mi dali možnost se zamyslet a vše sepsat a tak konečně níže můžete najít odpovědi na často originální otázky, za které vám děkuji!  

______________

Z chatu:

Mě by zajímalo, jestli jste chtěl být odjakživa hercem nebo zpěvákem. Jestli vás nepřitahovalo i jiné povolání.  – Kdy jste se rozhodl, že chcete být hercem a proč?  – Jak jste se dostal k herectví?  -Kdyby se Vám bývalo nepodařilo zakotvit v divadelním světě, čemu byste se pravděpodobně věnoval?

Jako kluk jsem si hrál na různé profese, které mě bavili a některé mi vydrželi tak dlouho, až to skutečně vypadalo, že u nich zůstanu. Šel jsem vždy takovým „záchranářským“ směrem, ať už to byla posedlost policií, hasiči, nakonec jsem chtěl být lékařem. Ještě před tím vším ale vlastně králem… (tam jsem brzy pochopil, že to asi nepůjde. :-) ), najednou mě začal přitahovat svět médií, filmu, doma jsem si na kameru rodičů nahrával různé reportáže z rodinného života, a přitom jsem asi v devíti letech projevil zájem chodit do dramatického kroužku na ZŠ. Díky tomu, že mě první zkušenosti s divadlem neodradili, zajímalo mě víc a víc. Ve stejné době mě také táta přihlásili ke hře na klavír a tak jsem začínal i se zpěvem. Měl jsem vlastně štěstí, že především moji rodiče vždy velmi brzy odhadli, jakou cestou mě nechat jít a podporovali mě v ní. Definitivní rozhodnutí stát se hercem ve mě ale dozrálo až ve 13-ti letech při návštěvě představení Divadla Na Fidlovačce, kde jsem teprve pocítil skutečnou touhu stát na jevišti. Když jsem se pak pokoušel dostat na konzervatoř, ani po dvou letech mě nevzali (nebyl jsem dostatečně připravený – v mnoha směrech, to už dnes vím). Po maturitě jsem hned zkusil zkoušky na DAMU, kam mě přijali napoprvé, a na nějaký čas bylo „vymalováno“. :-) Nevím, co bych dělal, kdyby mě nevzali. Pamatuji, jak jsem si říkal, pokud se tam nedostanu, s divadlem skončím. Ale já se dostal a co by teď bylo, kdyby tenkrát nebylo… nevím. :-) Kdybych se rozhodoval dnes, založil bych si pivovar. :-D 

Plánujete se někdy přiklonit i k režírování?

Kdysi jsem se o to zlehka pokusil ještě na DAMU a tam jsem také poprvé poznal, jak náročná je pozice režiséra. Zatím o tom nepřemýšlím, musel bych se hodně dovzdělat, hodně ještě „nahrát“, něco odžít, a pak někdy možná, pokud bych měl důvod, který zatím nemám, motivaci, … pokud bych tedy měl hru – téma, které mi nedá spát; všeho schopné, spokojené a nezaneprázdněné herce, peníze a čas – což vše je dnes často problém – pak možná. Zatím jsem ale spokojený na jevišti.

Zajímalo by mne, kterou profesi byste nikdy nechtěl dělat?

Jakoukoliv pozici v politice, domácí nebo zahraniční… úplně jedno.

Zajímalo by mě, jestli se Vám do práce taky někdy nechtělo. Většina umělců tvrdí, že svoji práci nadevše milují a nedovedou si bez ní představit život. Na druhou stranu, ale spousta lidí má rádo svoji práci a i tak by se na ni někdy nejradši vykašlalo. Jak to máte Vy? Řekl jste si někdy, že byste např. do divadla nejradši nešel?

Jak píšete, tak já svou práci opravdu miluji. Věřte nebo ne, ale je to práce, kterou buď milujete a můžete ji proto dělat, nebo přestanete milovat a musíte jít od ní pryč. PŘESTO – a zcela logicky, máte dny, chvíle, kdy se vám s ní milovat nechce. :-) A ty důvody jsou nejrůznějšího druhu. Tak jako tak pokud ji miluješ, není co řešit. ;-)

ilh_9880foto Ilja Hubálek

 

Měl jste někdy tak velkou „krizovku“, ať už byl důvod jakýkoli, že jste uvažoval o konci kariéry?

Měl… a to několik. Je to asi nevyhnutelné. Jednou jste nahoře, jednou dole. A když už jste dole a myslíte si, že jít níž nemůžete, někdo nebo něco vám dokáže, že to ještě jde. A když se mi kdysi sešlo období krize existenciální i existenční, to pak neřešíte jen konec kariéry… Naštěstí nejsem člověk, který se v problémech zbytečně vrtá a rád pokládá do chmurných nálad. Naučil jsem se nadhledu, a myslím, že jsem natolik flexibilní ve svých rozhodnutích a schopnostech, abych neměl problém začít žít jinak, než jak jsem byl zvyklý.

Jaká role je nebo byla vaším životním snem?

Několik snů se mi v tomto ohledu až neuvěřitelně rychle splnilo. Byl to Mark Cohen v Rentu a Raoul ve Fantomovi opery. Většinou to ale vlastně nejsou ani tolik vysněné role, jako spíš přání zahrát si v něčem opravdu dobrém. Na tom mi záleží, nemám často vytipované postavy, jako spíš celá díla. A to se také mění v různých obdobích mého života. Jen výjimečně mě upoutá nějaká postava, protože si například myslím, že bych ji mohl ztvárnit a bavila by mě. V současnosti jeden takový tip dokonce mám, ale nechám si ho zatím pro sebe. :-)

Je nějaká role nebo typ rolí, který byste nikdy nechtěl hrát? Pokud ano, proč?

Myslím, že není. Nevím o ničem, co bych musel dopředu odmítnout jen z principu typu role. Pokud mi někdo roli nabídne, zabývám se tím, jestli jsem pro tu postavu vhodný, jestli ona pro mě a také celým tím dílem. Pak nemusíme dojít ke shodě a dohodě, ale určitě neodmítám jen proto, že by to byl např. vrah, násilník, atp.

Jaká je tvá nejoblíbenější divadelní hra?

Skoro všechno od Shakespeara. :-) Ať už to jsou historické hry, komedie, tragédie, pohádky, básně, sonety… Ne všechno je geniální, ale většina jeho práce ano. Pokud to tedy je jeho práce, o čemž se také hodně spekuluje a já se vlastně poslední dobou kloním spíš ke skeptikům pochybujícím o jeho autorství. Což ale nemění nic na těch textech samotných, jejich obsahu a významu, který je světový.

Když máte tolik vystoupení a koncertů, netrpí zároveň vaše hlasivky?

Trpí asi jako každý sval, který dlouho intenzivně namáháte a nedáte mu čas na regeneraci. Zvlášť letos v prosinci mi hlasivky dávaly silně najevo, že už chtějí odpočívat a já je trýznil dál. Naštěstí „za pět dvanáct“ přišly volné dny a dnes, když tohle píšu, po pár dnech vánočního odpočinku, můžu klidně řvát dál :-)

Vaše specialita na hlasivky – něco co Vás nezklame? Cvičení, pití nebo něco úplně jiného?

Především spánek, když se nevyspím, a nejhůře několik dní za sebou, pak nemám šanci podat dobrý výkon. Takže minimálně osm hodin spánku je pro mě základ. Pravda, jsem už zvyklý i na mnohem méně, ale osm hodin je ideál. A když mám daný den vstoupení náročnější na hlas, snažím se před tím nepít alkohol, ovocné šťávy, přeslazené nápoje… takže vlastně piju vodu a ta mi stejně chutná nejvíc. :-)

Jak dlouho se před představením připravujete a v kolik musíte přijít do divadla? Je pro vás těžší fyzická příprava nebo psychická.

Záleží na tom, kam se chystám. Jsou na přípravu náročné ale i zcela nenáročné role. Obecně platí, že musím být hodinu před začátkem představení v divadle. U muzikálů, pokud je nutná zvuková zkouška (a to je téměř před každým představením) i hodinu a půl předem. Nakonec ale pokud vím, že mám večer představení, myslím na to často v průběhu celého dne, který se tomu snažím i přizpůsobit. A fyzická příprava s tou psychickou jsou velmi pevně provázané.

Pokud by Vám bylo nabídnuto účinkovat v další řadě pořadu Tvoje tvář má známý hlas, šel byste do toho?

Jako vždy a všude bych musel zvážit „pro a proti“ v tom daném období. Pár dílů, bohužel ne celých, jsem v televizi stihl a můžu říct, že mě po dlouhé době nějaký nový TV pořad bavil. Dovedu si tedy představit, že bych se ho někdy v budoucnu i zúčastnil. Od Markétky Procházkové navíc vím, co vše to obnáší. Jediné, na co bych si chtěl dát pozor a čeho bych se tedy dopředu bál, abych dokázal všechno skloubit, protože časová náročnost je tu opravdu velká, jak na přípravu, tak na natáčení samotné.

Do koho byste se v takové soutěži přál převtělit?

Je to především zábavný pořad a myslím, že ztvárnění například nějaké ženy může být na jednu stranu velký oříšek, pokud se to ale povede, má to velký efekt. Mě by mohla slušet například nějaká stará zpěvačka, černoška :-D Ne, je to totiž tak, že mám hodně rád jazz, soul, r&b, a to jsou styly, kterým vládnou především neskutečně talentovaní černí umělci, na které mi si často můžeme skutečně jen hrát. :-)

Aretha Franklin – You make me feel like a natural woman

Kdyby sis mohl vybrat zpěváka, se kterým si dáš duet, je jedno zda žije nebo ne. Kdo by to byl?

MICHAEL JACKSON.

Kdybyste měl možnost sám získat zdarma vstupenky na koncert nějakého umělce, koho byste si vybral?

V současnosti jsem byl hodně zvědavý na koncert Anthonyho Rappa v St James Theatre v Londýně, který už jsem ale propásl. Za měsíc se ale chystám na stejné místo, kde nyní kotví tour muzikálu RENT, a věřím, že to mi tuhle ztrátu vynahradí. :-)

Vždycky mě zajímalo, jaké je to v jeden den hrát dvě reprízy stejného muzikálu? Neleze to občas na palici? Mimochodem, jak moc se ve Fantomovi stávají věci jako přeřeky, nechtěné odklonění od scénáře, nečekané situace? Je tam pro ně vůbec „prostor“ nebo je vše tak perfektně načasované, že by i malá chyba způsobila katastrofu.

Tak zvané „dvojáky“ jsou u muzikálu běžné a často i náročné, ale spíš fyzicky, palice vydrží opravdu hodně. ;-) Fantom je tak složité inscenační soukolí, že i, jak píšete, malá chyba v nevhodný moment může dokonce zastavit celé představení. Proto zvlášť u tohoto muzikálu je nezbytně nutné dodržovat veškeré předem nazkoušené věci a prostor pro improvizace tu skutečně není. To jen ve chvíli, kdy se právě stane nějaká chyba. A zažili jsme jich samozřejmě mnoho. S detaily a především těmi hereckými, s přeřeky, a podobně, si poradíme hravě. Já jsem odehrál něco kolem 170-ti představení Fantoma a během té doby poznáte tu inscenaci natolik, že jste schopen v mžiku nějak smysluplně reagovat a jet dál. Horší je, když selže nějaká větší technická složka, která může zabránit následnému chodu představení, s tím neuděláme nic. Divadlo je ovšem živý organismus, tyhle věci se stávají a často jsou spíš zábavné.

Ráda bych se zeptala, jestli byste jako nestranný pozorovatel víc „fandil“ Raoulovi nebo Fantomovi?

Když jsem kdysi býval nestranný, fandil jsem Fantomovi.

Čo si myslíš o zmene osobnosti Raoula v Love Never Dies oproti jeho charakteru vo Fantómovi Opery?

Myslím, že se tahle změna nikdy neměla stát. „Love never dies“ mi, tak jako mnoho vykonstruovaných pokračování úspěšných děl, přijde zbytečná.

Ako vnímaš Fantóma ako človeka?

Nechci mu tu dělat psychologický rozbor :-) Ten by totiž byl hodně krutý. Ale baví mě na něm všechna jeho tajemství, hudební talent, technické schopnosti, sebevědomí, které má, přestože život se s ním rozhodně nemazlil. A má super masku! :-D

ilh_9851foto Ilja Hubálek

 

Kdybys věděl, že jde o Tvoje poslední představení v životě a měl sis vybrat, zda si naposledy zahraješ Rent nebo Fantoma – kterému bys dal přednost?

Volil bych bez velkého přemýšlení Rent. Každá z těchto dvou inscenací byla pro mě velmi silnou srdeční záležitostí, ale Fantoma jsem si užil daleko víc, než Rentu. I proto k Rentu mám přece jen o něco blíž, každé představení pro mě bylo svátkem, mnoho z kolegů se stalo mými přáteli a u české verze jsem se chopil i produkce a o Rent se staral ve všech ohledech. Bylo to z části mé pracovní dítě. A skutečně, kdybych teď měl skončit a vybrat si, bojoval bych za to, abych si právě tohle představení mohl ještě zahrát.

Zajímá mě, zda se věnujete taky charitě a případně zda byste věnoval nějaké charitativní organizaci benefiční představení.

Často se účastním různých charitativních akcí, naposledy právě koncertu s Monikou Sommerovou, z jehož výtěžku půjde velká část do fondu nadace LA VIDA LOCA ( http://www.nflavida.org/ ). Někomu pomáhat, ať už jakkoliv, je podle mě nezbytnost ve chvíli, kdy váš život je jen o něco lepší, než těch druhých. Je jasné, že se nemůžu rozdat a pomoci všem, o to se ani nesnažím, ale moci přispět, obdarovat, potěšit například znevýhodněné malé děti, to je pro mě o mnoho větší satisfakce, než například potlesk po představení. A věřte, že toho si cením velmi a neberu ho jako samozřejmost. Benefiční představení – koncert bych za určitých podmínek jistě věnovat mohl.

Bude se ještě někdy hrát RB 2116? A pokud ano, bude anglicky nebo česky?

Bohužel, nemám zatím žádné informace o návratu, pokračování nebo o české verzi. Zatím tedy ne. Každopádně vzpomínám na tuto letní zkušenost velmi rád, navíc díky tomu, že se ke mě před pár dny dostala zpráva o jistém ocenění, která se právě „2116“ týká. Brzy se s vámi o ni podělím. ;-)

Dnes jsem se díky facebooku dozvěděl, že existujete. Jak byste se jednou větou charakterizoval, abych si Vás už pamatoval? A kdybyste měl sám sebe popsat jedním slovem, jaké by to bylo?

Myslím si, že popsat člověka jednou větou nejde. Natož jedním slovem. Možná jednou hodně, ale hodně rozvitou větou. Ale ani pomeranč není jen oranžový a samotná barva by ho nevystihla. Ale zkuste si přečíst například tento rozhovor a uvidíte, možná se vám něco uloží. :-)

Zajímalo by mě, kdo kreslil tvojí ‚karikaturu‘, kterou máš na profil. obrázku… Ty, všestranný umělče?

Moje spolužačka z ročníku na DAMU Pavla Dostálová, v současnosti skvělá herecká posila Komorní scény Aréna v Ostravě, která mi tento obrázek nakreslila jako „zlomvazku“ a spolu se zlatými vlasy mi ji darovala k premiéře hry Hosté v Disku. Je to můj vůbec první a dosud nezměněný profilový obrázek. A dokud se budu té karikatuře ještě aspoň trochu podobat, nezměním ji. :-)

ilh_99092  foto Ilja Hubálek

 

Jsi zadaný?

Ne. :-)

S čím jsi ve svém životě nejspokojenější, a co Tě hodně moc trápí?

Žiji život, jaký jsem si vybral. Ne úplně od začátku, ale v současnosti a s tím jsem spokojený. Ne, že by nebylo co vylepšovat, ale to je vždy. A jestli mě něco skutečně trápí? … Ne, já si opravdu nemám na co zásadně stěžovat. Problémy jsou všude, a i ty velké se dají nějak zvládnout. A jistě, jsou i nezvladatelné a nezvratné, ale já se, naštěstí, ničím nyní netrápím.

Kdybys měl ten dar a mohl změnit, prožít, nebo udělat jinak jednu jedinou věc v Tvém uplynulém životě, co by to bylo?

Čím níž se posouvám k odpovědím, tím víc si uvědomuji, že herec by měl víc hrát, zpěvák zpívat a jinak asi moc okolo nemluvit. :-) … Ale – udělal jsem v životě spoustu chyb, vybrat si jednu největší je hodně těžké, každopádně asi bych se vrátil do roku, kdy jsem se rozhodoval o střední škole a zvolil jsem průmyslovku. Ta škola mi totiž v letech nejzásadnějšího vývoje šíleně ubírala na sebejistotě, odnesl jsem si z ní mnoho osobnostních bloků, které jsem ještě dlouho po odchodu z ní odbourával, zabrzdila mě v mnoha ohledech. Zpětně to období hodnotím jako promarněné.

Čeho si na druhých lidech nejvíc ceníte?

Čestnosti a upřímnosti asi nejvíce.

Kdyby sis mohl na jeden den vyměnit život s kteroukoliv osobností, která by to byla a proč?

Kterákoliv osoba z mých předků žijících před průmyslovou revolucí, v době, kdy vody, louky a nebe byli ještě čisté, svět žil tradičním, nám už neznámým, instinktivním způsobem. Dost často pochybuji, že jsme v naší době šťastnější, než právě lidé před parním strojem a elektřinou. Co asi celých těch skoro milion let dělali lidé bez toho všeho, co známe posledních sto let a ovládá to naše životy víc a víc a jak naše země vůbec vypadala? To bych moc rád poznal.

Kým byste si přál být v příštím životě?

Bohužel (nebo bohudík?) nevěřím na příští život. Žiji teď!

Můžeš si přát 3 věci, které se ti splní. Jaké by to byly?

Zjistit, jestli existuje příští život. :-) Nechci řešit peníze, a nechci řešit, kolik je hodin a který je den. :-)

Už má tvůj ležák nějaké jméno? (pozn. – pivo)

Nemá, vařím jen pro soukromou potřebu, různé druhy, ale název jim nikdy ani nestihnu dát. :-D

Jak vnímáte Vánoce?

Tradičně jako setkání s rodinou, období klidu a odpočinku za každou cenu. A naštěstí mi to zatím vždy vychází. Rozhodně se nenechám rozhodit honbou za dárky, výzdobou a dalším balastem, který se na Vánoce váže. Kdyby mě to nebavilo, tak klidně žádné dárky neřeším, a sám bych se vůbec nezlobil, kdybych pod stromečkem pro sebe nic nenašel. Ne, dnes už mi jde jen o to na chvíli se zastavit a prožít čas jinak, svátečně.

Jaký dárek ti kdy udělal největší radost? A je nějaký, který jsi dal Ty sám a jsi na něj obzvlášť pyšný?

Rozhodně nejvíc pro mě byl  kdysi dávno šlapací traktor, na který jsem nasedl o Vánocích a celou zimu s jím jezdil po domě, omlátil všechen nábytek, než mě naši vyrazili na jaře ven. :-) A já sám jsem minulé Vánoce dal starší sestře velkého plyšového psa, což ve svém věku nečekala, zvlášť ne od bratra a musím říct, že upřímnou, dětskou radost, jakou projevila jsem u ní dlouho před tím ani potom neviděl. :-D Hračky prostě vítězí v každém věku.

Jaký nejvtipnější či nejšílenější dárek jsi dal/dostal? :-)

Kdysi jsem daroval sbírku vtipů a o rok později ji dostal omylem zpátky. :-)

Máš náš rád? :-)

Miluji vás!!! Děkuji vám a do nového roku přeji mnoho životních radostí, slastí (ne strastí!) a budu doufat, že se v něm potkáme. ;-)






Tomáš v nové řadě seriálu SvB!

Od jara roku 2015 se Tomáš objevuje v nové roli ve 2. sérii oblíbeného seriálu Televize Prima – SVATBY V BENÁTKÁCH, v roli režiséra seriálového pořadu Kutiloviny Lukáše Kadlece.

Aktualizovaný přehled dílů, ve kterých můžete Tomáše vidět:

47., 78., 50., 53., 60., 61., 62., 64., 65., 69., 70., 71., 73., 74., 75.

Další informace o seriálu: www.iprima.cz/svatby

Svatby


CD Evžen Oněgin – melodram

Na CD nyní vychází ojedinělý audio záznam českého provedení melodramu Sergeje Prokofjeva EVŽEN ONĚGIN, v němž Tomáš vytvořil hlavní roli básníka Lenského. Za doprovodu orchestru Severočeské filharmonie Teplice učinkují dále Jaromír Meduna, Petr Mikeska, Karolína Herzinová, Jiří Klem a další.

CD můžete zakoupit online na tomto odkazu:

www.arcodiva.cz/cz/vydavatelstvi/katalog-nahravek/vazna-hudba/cd-164/

CD Eugene Onegin, ArcoDiva 2014

CD Eugene Onegin, ArcoDiva 2014

 




Premiéra české verze Rentu se odkládá

Kultovní muzikál RENT, v němž Tomáš v originálním anglickém znění účinkoval v hlavní roli jako dokumentarista Mark Cohen, již nadále nebude uváděn v Divadle Kalich. Podzimní plánovaná premiéra české verze se tímto rozhodnutím odkládá na neurčito a o pokračování muzikálu v jiném divadle se právě jedná.

Informace o vývoji můžete také sledovat na facebooku: https://www.facebook.com/RentTheMusicalPrague

30